Historie

První zmínka o historických pramenech, které byly nalezeny v Teplicích nad Bečvou, je v roku 1520. Jan Kropáč z Nevědomí, který byl majitelem hranického panství, položil základy lázeňství v Teplicích nad Bečvou. Nechal v roce 1553 vybudovat kamennou nádrž, která sloužila ke koupání a mela i zastřešení. Do nádrže byly svedeny nejvydatnější prameny objevené kyselky. Proto jsou Lázně Teplice nad Bečvou řazeny k jedněm z nejstarších lázní na Moravě. Lékař Tomáš Jordán z Klauseburka podrobně popsal účinky léčebných vod v lázních, a to v knize O vodách hojitelných neb teplicech moravský. Kniha byla sepsána v roce 1581. Jan Ámos Komenský, který kraj znal, označil lázně na své proslulé mapě Moravy, vydané v Amsterdamu v roce 1627.

Třicetiletá válka přerušila rozvoj lázní a další rozvoj nastal až v 18. století. První lázeňská budova byla vystavena v roce 1711 na břehu Bečvy, byla zděná a patrová s dřevěnou galerií. Tato budova byla však později zbourána a na jejím místě byla postavena budova nová v roce 1813. Karel z Ditrichštejna nechal postavit kapli sv. Peregrina v roce 1775. Do roku 1813 bylo voda do lázeňské budovy donášena v konvích. V roce 1802 byla postavena lávka, kterou si přáli lázeňští hosté, čímž se spojil levý a pravý břeh řeky. Jelikož byl most v důsledku častých povodní stále opravován, byl v roce 1807 vydán návrh postavit dřevěný most. Jelikož byly vysoké finanční požadavky na jeho výstavbu, ke stavbě nedošlo. Teprve v roce 1967 byl postaven nový železobetonový most, který se klene nad Bečvou. Ve 30. letech 20. století začala rekonstrukce pavilonu v lázních. V roce 1924 bylo postaveno sanatorium Moravan, jehož dřívější název byl Ozdravovna pro muže a ženy. Stavba lázeňského domu Slovenka začala v roce 1925. V rozmezí let 1928 a 1929 byl postaven hotel Klíč, později Sokolovo a po jeho rekonstrukci v roce 1989 byl přejmenován na hotel Janáček, tento název mu náleží dodnes. Penzion J. Pušnera byl vystaven v letech 1932 a 1933, dnes je to dětská léčebna zvaná Radost. Lázeňský dům Praha byl postaven v letech 1931 a 1932 a jeho architektem je Alois Jambor. Během druhé světové války se pozastavil rozvoj Lázní Teplice nad Bečvou. Jejich provoz byl zahájen v roce 1945, ale pouze českým pacientům, ale v roce 1946 byla léčba rozšířena. Správu nad lázněmi v roce 1953 převzala Ústřední rada odborů v Praze, odtud pak byly převzaty do státní správy. Dnes jsou Lázně Teplice nad Bečvou akciovou společností, ta vznikla v roce 1992.